Historie Žalova

A noříme se ještě hlouběji do historie. Baráčnická kronika nás zavedla do roku 1938, Žalovská kronika, kterou vám tímto představujeme, popisuje roky už od letopočtu 1915.

Najdete své předky? Velké díky paní Marcele Šášinkové z Roztockého zámku, která nám vykomunikovala zaslání Žalovské kroniky od pana Jaroslava Šulce ze Státního oblastního archivu v Praze. My ji teď pro vás nahráváme, abyste si i vy mohli zalistovat historií obce Žalov.

Nález kroniky

O mílový krok jsme se v pátrání posunuli díky Jiřince Hendrychové z Úholiček (Ano, té Jiřinky, která pro nás peče ty úžasné dorty Dortíčky a perníčky od Jiřinky).

To ona se nám ozvala a půjčila nám BARÁČNICKOU KRONIKU. Začínáme v ní listovat a nacházíme doslova historické poklady..

První zápis je z roku 1943, ale vrací se do historie založení baráčnické obce, tedy do roku 1938. Na prvních stranách popisuje spolupráci s okolními obcemi (Sedlec, Suchdol, Libčice...) i veselici s hudbou a tancem, kde bylo mnoho sousedů v národních krojích..Na dalším sezení byl zvolen první rychtář Růžička Karel a pantatínek Laštovka Václav. S napětím budeme číst dál a hledat zmínky o ŽALOVSKÉM POSVÍCENÍ, které v Žalově pořádali právě baráčníci.

Kdy bylo posvícení naposledy?

Pátrání po historii.

Poslední zmínku o Žalovském posvícení jsme našli v kronice v roce 1954 (str. 66). Ale už tenkrát nemělo posvícení svoji tradiční podobu a muselo se konat jako "Staročeská oslava stříbrné svatby", kdy se stříbrně vdávala tetička Brzobohatých a ženil dráb a vzdělavatel soused Strnad. Nakonec se v kostelíku sv. Klimenta ve stejný den ženil i jejich syn.

Hrála muzika, tetičky rozdávaly koláče ze svých ošatek a v jednu hodinu se konal obřad. V kostele přednesla malá dcerka Vlčková básničku a zazpíval sbor.

Že nešlo jen o svatbu, dokládá i fakt, že průvod, který dorazil ke dveřím kostela, končil až u trafiky na točně. Následně se konala oslava a taneční sál praskal ve švech. O oslavě se ještě dlouho mluvilo a někteří nepřející ji označili za politickou provokaci. Což asi i byla😉.

Další posvícení i dožínky už byly nahrazeny divadelními představeními místního spolku a postupně vymizeli. Ale zda to bylo jisto jistě v tomto roce, nevíme. Posvícení nemusí být v kronice uvedeno, protože víme, že v předchozích letech se konalo, a přesto ho kronika výslovně nezmiňuje.

Historie Žalovského posvícení - maškarní

Že na posvícení bývalo pořádně veselo, jsme si potvrdili povídáním s paní Krásnou..Kromě jiného nám vyprávěla o tom, že se na posvícení hrálo na Žalově hned v pěti hospodách najednou. Jedním z kapelníků byl její manžel Václav Krásný.

Hrála se nejenom dechovka, ale i jazz a další moderní hudba tehdejší doby..Paní Krásná vzpomínala například na veselici, kdy si muzikanti natřeli obličeje na černo a překvapili čekající hosty svým odvážným jazzmenským vystoupením.

Už Jiřinka Hendrychová, která byla tenkrát ještě dítě, vzpomínala na maškarní a to, že šla za muchomůrku.

Paní Krásná našla i dobovou fotografii, kde se můžete přesvědčit, že v maskách nechodily jenom děti, ale i dospělí. Prostě bylo veselo!

Veselo určitě bude i tentokrát, jen bez maškarního. Ale pozvali jsme Malou kapelu, harmonikáře, flašinetáře, houpačky, kolotoče, stánky se svařákem, pivem i sladkostmi, baráčníky v krojích, řezníka... A těšíme se na vás - návštěvníky, sousedy, přátele, kamarády.

Místo děje - točna

Období posvícení bylo zároveň příležitostí ke svatbám. Paní Krásná nám vyprávěla o roce 1947, kdy se v Žalově o posvícení slavily svatby hned tři. Ve čtvrtek měla svatbu Anna Čížková, v sobotu Zděna Valášková a týden na to 29. 9. 1947 sama paní Krásná.

Ta si musela na svoji svatbu týden počkat, protože její manžel Václav Krásný hrál na posvícení a svatbách, a neměl tak na svoji vlastní svatbu čas;)

Povídali jsme si s paní Pařízkovou a už víme, že kolotoče a houpačky stály na točně autobusu, která tenkrát byla o dost prostornější.

Posvícení se slavilo několik dní a zatančit jste si tenkrát mohli hned 3x - v sobotu večer v hospodách, v neděli odpoledne ve tři na pouti a v pondělí na Pěkné opět v hospodách.

Jedna stála pod kaštany vedle zdi Levého Hradce a ze dne na den ji zbourali...

Máte někdo její fotku? Nemusí být ani z posvícení;)